March Madness

Popularita vysokoskolskeho sportu v Americe je pro nasince skoro nepochopitelna. Profesionalni sport je sice cislo jedna v zajmu divaku, ale ten universitni za nim nezustava prilis pozadu. Vse je peclive zorganizovano tak, aby si vrcholy sezon profesionalniho i amaterskeho sportu nekonkurovaly. Predzvesti finale NBA je vrchol college basketball season, ktery prave zacina - March Madness, nebo-li vyrazovaci turnaj poslednich 64 nejlepsich muzstev. Zapasy jsou pochopitelne prenaseny vsemi televizemi a pro ty, kteri chteji videt uplne vse, existuje specialni a specialne placeny kanal Pay-TV. Zapasy hrane v halach pro 20 a vice tisic divaku jsou take plne vyprodany. Poslednim mistrem USA je Florida State (jeji hvezdou je Noah, syn byvaleho vyborneho hrace tenisu z generace Ivana Lendla) a i letos je nasazena jako c. 1.
Lide cely zivot fandi svym universitam a vubec jejich celozivotni vztah k mistum, kde ziskali sve vzdelani, je mnohem blize vyznamu Alma mater, nez je tomu u nas. A myslim, ze je to k nasi skode. Univeristy take aktivne udrzuji vazby na sve alumni (z mnoha duvodu, z financnich na prvnim miste) a kdyz napriklad potomek nastupuje na stejnou skolu jako jeho rodic, ma tento fakt i urcitou doporucujici vahu pri pijimacim rizeni.
No, moje VSSE uz sice neexistuje a moje ucinkovani ve skolnim fotbalovem tymu take neprilakalo tisice nadsenych divaku, ani zajem televizi (ani si uz nepamatuji, zda v te dobe vysilala) ci svetovych velkoklubu. Na druhe strane jsem jako skolni representant dostal kolej hned prvni rok v Plzni a to bylo privilegium pomerne velke v tehdejsi dobe.
A nakonec mne jeste docela dobre naucili matiku.