Code broken

Na louce mezi Museum of Art a novym divadlem vyrostly jarmarecni boudy plne "umeni" i Umeni. Zacala kazdorocni Artshow. Stovky autoru pro evropany ve zcela nezvyklem prostredi vystavily sva dila - malby, sochy, sperky a dalsi artefakty. Zajem divaku i kupujicich tradicne veliky.
Vyhodou zivota v cizi zemi je moznost pouziti cestiny jako zcela bezpecneho kominikacniho prostredku v situacich, kdy obsah hovoru ma zustat utajen treti strane. A prijde nam to po tech letech jazykovych ustrku docela fair. I na verejnosti se vetsinou spolu bavime cesky s malym rizikem, ze nam bude rozumeno. Nam zname riziko se jmenovalo pouze Ivan Lendl, ktery bydli opodal. Za celou dob jsme ho vsak nepotkali a tak jsme toto riziko vyhodnotili jako male. Dnesni den vsak zmenil mnohe.
Rano Petra listovala dnesnim vydanim mistniho tisku. Ukazala mi fotografii dvou muzu a zeptala se, zda poznavam pana nalevo. "John Travolta" jsem pysne odpovedel dobre veda, ze onen dirty dancer v posledni dobe trochu pribral. "Ivan Lendl" byla jeji sokujici odpoved. Podrobnym zkoumanim se daly posleze nalezt vzdalene paralely mezi timto blahobytne vyhlizejicim starsim muzem a nasi byvsi tenisovou star, nyni U.S. obcanem, ktery jako vetsina obyvatel ostrova zde zije pouze zimni polovinu roku. Dva dni pred tim s nim vysel rozhovor. Takovy promo clanek pro jakousi beneficni akci, ze ktere pak byl nasledne zmineny snimek. Z rozhovoru mi utkvely v pameti dve veci: a) tenis hral Ivan naposledy pred 10 lety (snimek tento fakt bezezbytku potvrzoval), b) autor clanku dokazal v sobe prekonat sve vrozene (asi) antipatie pro vraha tehdejsich americkych tenisovych nadeji a nalezl Ivana docela sympatickym.
Druhy sok pak prisel na Artshow. V jednom ze stanku byly vystaveny takove trochu lepsi budky pro ptaky. Ja premlouval Petru, aby nam jednu s Barou koupila, coz ona rezolutene odmitala z mnoha , pouze ji znamych duvodu. V tom se ozvalo: "Slysim cestinu", ale s tak hroznym prizvukem, ze jsem se damy, ktera dale pokracovala anglicky, zeptal zda se jiz narodila v Americe. A tak jsme poznali jednu ostravskou rodinu, ktera pred deseti lety odesla na Floridu s tehdy desetiletou dcerou (dnes jiz na college), bydlici v Ormond Beach a uspesne pracovne pusobici na momentalne velmi nestabilnim housing market (... pro ptaky).
Po zbytek dne jsme pak meli pocit jako nemci na konci valky, kdyz se dozvedeli, ze anglicane jiz dlouho dokazali cist jejich tajny kod. Nejen, ze nas Ivan diky svemu camouflague mohl odposlouchavat, nepoznan, jiz dlouhou dobu, ale navic co dalsich americky se tvaricich cechu muze byt kolem nas.