Ze socialistickeho zivota aneb laska penize prinasi

V dnesnich NYT byl clanek korejskych muzich a vietnamskych nevestach. Za 10 tis. USD, ktere jsou v nekterych oblastech dotovany mistnimi urady, muz odleti do Vietnamu a hned po priletu jsou mu predstaveny vdavkuchtive divky (not bad ones, really). On si jednu vybere, druhy den navstivi jeji rodice (dostavaji 100 USD kazdy mesic po dobu trvani snatku a to uz je opravdu ucinny nastroj proti rozvodovosti) a treti den je svatba. Nasleduje svatebni noc a dalsi den zaberou urady a vyrizovani zadosti o vyjezdni vizum (nerika se tomu spise exportni doklady?, ta moje anglictina). Paty den louceni na letisti a odlet. Nevesta za svym manzelem pak prileta za dalsi tri mesice. Tolik trva vyrizeni zadosti mistnim uradum.
Musim rici, ze se mi ve zminenem clanku libily zejmena tri situace. Prvni, kdyz 52-lety Kim, drobny zemedelec, si vybiral mezi 18-ti letou stredoskolackou a 22-letou vysokoskolackou a jeho volba byla na zaklade toho, ze ta starsi mu pres tlumocnika sdelila, ze ona je povahou extrovert. Jemu se zdalo, ze je to idealni match, kdyz on sam je introvert (but smart enough, jak ja dodavam). Druha pak, kdyz na letisti pri odletu mu jeho nova manzelka sdelila (opet pres tlumocnika, pochopitelne), ze uz ho zacina opravdu milovat. To bylo i na mne, citoveho okoralce, prilis a ja zacal slzet, jak zelva. Jo, laska, ta si da porucit. Treti potom, kdyz wedding broker daval svym muzum pred priletem instrukce, jak se chovat; "Nespete s divkami hned prvni vecer, nechte si to az na svatebni noc, ukazte, jaky maji korejsti muzi styl" (a v ten okamzik jsem se navic zpetne hluboce zastydel, ja prase).
Nejen tou admistrativni pruznosti, kvalitnim vzdelanim a bezplatnou lekarskou peci je nam ten Vietnam tak nejak porad blizky (tedy pochopitelne, my uprednostnuje pracovat v korejskych tovarnach, ze ano).